Chce-li člověk znát význam těchto slov, stačí v moderní době pouze vyplnit příkazní řádek ve svém počítači, tabletu nebo telefonu a kliknout. Ihned vyskáče spousta odkazů a informací, které však ve své podstatě vypovídají jen o tom, že slovo „věrnost“ znamená dlouhodobou pevnost a spolehlivost nějakého vztahu, pevné zachovávání slibu či přísahy, případně loajalitu a slovo „přísaha“ je příslib nebo prohlášení, učiněný ve zvláštní formě, zpravidla dovolávající se něčeho, co je přísahajícímu posvátné (Boha, cti apod.). V naší policejní terminologii však slova „Věrni přísaze“ znamenají mnohem více. Je to slib každého z nás, „že na svou čest a svědomí při výkonu služby … nebudu váhat při ochraně zájmů České republiky nasadit i vlastní život.“ A tak se také v celé staleté historii od vzniku samostatného Československa dne 28. října 1918 mnohokrát stalo. I když se z celkového výčtu událostí z objektivních důvodů vyjme období 2. světové války, i tak se počet tragických úmrtí policistů při výkonu služby vyšplhal na téměř dvě desítky, a to pouze v Západočeském, nyní Plzeňském a Karlovarském kraji. Každým rokem k různým výročím a státním svátkům se na mnoha pietních místech, menších pomnících i velkých památnících pokládají věnce a kytice padlým vojákům. Ovšem policisté, vyjma případu por. Jiřího Hrubého i. m. z Plzně-Letkova, jehož dvacetiletému výročí úmrtí se v loňském roce věnovala náležitá pozornost, upadali se svými příběhy v zapomnění. A tuto skutečnost se před několika lety rozhodl změnit náš všímavý člen Pavel Chalupský, který si uvědomil, že kromě právě pomníku por. Hrubého neexistuje žádné jiné centrální pietní místo, které by připomínalo tyto události. A tak na jeho popud začaly nejen přípravy grafických návrhů vlastní pamětní desky a její následné zhotovení, ale také obstarávání informací o osudech jednotlivých policistů, na čemž se podílel rovněž Jaroslav Antoš. Na mne s Vladimírou Pojarovou zbyl nakonec úkol vyjednávací, při kterém jsme s ředitelem Krajského ředitelství PČR Plzeňského kraje plk. Mgr. Pavlem Krákorou dojednali umístění pamětní desky. Původní myšlenka byla odhalit ji ke 100. výročí vzniku Československa, ale nakonec byl den „D“, vlastně v našem případě den „O“ jako odhalení, stanoven na 21. březen 2019. Nám to ale nevadí, protože i letošní rok je pro nás, členy I.P.A., něčím výjimečný. Uběhne přesně čtvrt století od vzniku I.P.A., Mezinárodní policejní asociace, Sekce ČR, a to je také velmi významné jubileum.
Jak to nakonec celé dopadlo? V uvedený den, když se pomalu blížil čas zahájení ceremoniálu, jsem si nejdříve připadal jako ve filmu „Bylo nás pět“, což se zakrátko změnilo na kultovní snímek „Sedm statečných“. Nakonec se počet účastníků vyhoupl na celých devět, což bych v tomto případě přirovnal k pohádce „Sněhurka a sedm, vlastně osm trpaslíků“. Sněhurkou, je samozřejmě v tomto příměru myšlena paní ředitelka kanceláře ředitele plk. Mgr. Romana Svobodová, která se odhalení zúčastnila za Krajské ředitelství PČR Plzeňského kraje.
Závěrem bych se vrátil na začátek, kde by místo věrnost a přísaha mohlo být spíše napsáno „lhostejnost a nezájem“. Tak to totiž na mne působí, jako trend současnosti. V dnešní uspěchané době se téměř nikdo o dění kolem sebe nezajímá a nějaká pevnost, spolehlivost nebo čest se dnes prostě nenosí. A věřte, že vím, o čem mluvím, už jsem nějaký ten pátek na světě. Jen se trochu bojím, že kdyby se nedej bože někomu stalo to, že při výkonu služby naplní slova přísahy, v soudobém pojetí „Služebního slibu“, snad právě díky nám neupadne v zapomnění.
autor: Vítězslav Šmídl – vedoucí IPA ÚS č. 103 Plzeň
